Noční ulicí se procházela drobná, vystrašená postava. I přes hustý déšť šla stále dál, a tak byla stále víc promoklá. NIkdo totiž nevěděl, že obyčejný déšť a zima, to je naprosté nic proti jejímu smutku. NIkdo totiž nevěděl, kolik bolesti může skrývat jedno lidské srdce.
Když usínám,myslím na Tebe!
Když pláču,koukám do nebe!
Když mě objímáš,tělo se mi chvěje
tvými polibky se mi srdce rozehřeje!
Když se směju,hladíš mě po vláskách.
povídáme si spolu o andělích, o láskách.